Jana při své práci v laboratoři nukleární medicíny
Ono se všechno mění a jedno ovlivňuje druhé. Také umění je proměňováno změnou svého okolí. Víme, že baroko, které se v Evropě začalo rozvíjet v sedmnáctém a osmnáctém století, bylo vlastně reakcí na objevy v astronomii, kdy se zjistilo, že vše je v pohybu a Země není placatá a není středem vesmíru. Zaznamenala jsi během svého pracovního nasazení také ve vašem oboru nějaké takové podstatné změny, které se zásadním způsobem dotkly vašeho oboru?
Jana: Byla objevena celá řada velmi účinných léků (lidé méně umírají třeba na choroby srdce, na cukrovku, na infekční choroby, na rakovinu...), ale zase se více spoléhají na léky než na prevenci onemocnění. Prodloužení života také není vždycky spojeno s jeho kvalitou. Ale velký pokrok v možnostech léčby během mého profesního života nelze oddiskutovat.
Ty máš, Jano, doktorát přírodních věd, tedy akademický titul Rerum Naturalium Doctor (RNDr). Můžeš nám říci, čemu ses věnovala ve své rigorózní práci? Ale prosíme, jako bys to vysvětlovala dětem, abychom to i my pochopili.
Jana: Myslím, že to zrovna přínos pro vědu nebyl. Na katedře analytické chemie se každý rok studovala nějaká směs organického rozpouštědla s vodou a na mne vyšla směs, která se chovala nepředvídatelně a závěr byl, že tudy cesta nevede...
Je vidět, že jsi skromná, ale vlastně to je celkem jasný závěr, to každý nesvede, někdo by třeba až do svého důchodu přesvědčoval svého císaře, že z těch švestek zlato vyrobí.
Jsi pozorovatelem reálné přírody kolem sebe? Chodíš ráda do přírody a co tam nalézáš? Jsi smutná z toho, jak někteří lidé a firmy ukrajují stále více a více zeměkoule pro svou hamižnost bez ohledu na to, co svým chováním způsobí?
Jana: To víš, že jsem smutná z toho, jak se k přírodě chováme. Jsem ale hrozně vděčná za to, že žijeme v téhle části světa - že můžeme jít do lesa, k řece, že je všude tolik květin (často léčivých - sbírám je, suším a vařím druhým čaje - přece jen jsem ten farmaceut), že se nám střídají roční období a každé je jinak krásné...
Zpíváš si někdy v přírodě?
Jana: Jen v duchu. Zpívám si spíš při práci. A teď vnoučatům. Znám spoustu lidových písniček - naučil mne je tatínek, který si zpíval prakticky pořád. To by mohla dosvědčit sestra Eva (naše sbormistryně).
Ty jsi, Jano, člověk věřící. Modlíš se někdy v přírodě? Čemu vlastně věříš? Co je pro tebe modlitba?