Hovory Marcela Maixnerova

Zimní zastavení s Marcelou Karolínou
Maixnerovou o zpívání a výživě
prosinec 2016

Ahoj Marcelo, vítáme tě v kavárně a využijeme toho, že jsi orientovaná na zdravou výživu. Můžeš vybrat něco zdravého pro naše posezení v kavárně? Můžeme klasickou kávu a nějaký zákusek? Pověz nám, jde to vůbec dohromady zdravá výživa a kavárna?

Marcela: Děkuji za pozvání, kterého si velmi vážím. K našemu posezení bych si dovolila připravit muffiny, samozřejmě ze zdravých surovin - banán, skořice, med, vločky, ořechy a semínka, potřené trochou hořké čokolády a posypané kokosem. Když je beru s sebou na cesty, nebo je připravuji k nějakému posezení, nikdy nezbydou. Jedna klasická káva se skleničkou

vody by tolik vadit neměla, spíš záleží na poměru zdravých a nezdravých potravin celkem. Pokud ale máte obavy o své zdraví, můžete pít kávu zelenou, která nepřekyseluje organismus, pročišťuje ho, spaluje tuky a můžeme ji počítat do pitného režimu. Můžeme tedy zvolit zdravější alternativu.

Tak to vidíš, nabízíš jistě dobré a zdravé věci, ale my toto v naší etapě snižování hmotnosti nechceme přijmout. Nezbývá nám než říci: „Odejdi, satane,“ neboť víš, že jsme lidé hříšní a svodům tohoto světa snadno podléháme. Ty, Marcelo, ale nikam nechoď, to my jenom tak, abychom zahnali tvé pokoušení. Dá se vůbec doporučit nějaká univerzálně platná strava pro všechny? Někdo chce třeba zhubnout a někdo naopak potřebuje přibrat. To by asi měl jíst každý něco jiného?

Marcela: Žádnou univerzálně platnou stravu neznám, jelikož každý člověk je originál a má jiné preference, potřebuje individuální přístup i ve stravování. Je důležité prozkoumat, jak pracuje tělo každého z nás, jak spaluje tuky a cukry, jak fungují orgány, jaké jsou rodinné dispozice a podle toho sestavit individuální výživový plán. Určení vhodných a nevhodných potravin podle metabolického typu může stěžejně ovlivnit zdraví člověka. Ve finále každý jí, co mu vyhovuje, a vyhýbá se potravinám, které způsobují onemocnění, to hubnutí resp. přibírání je k tomu jako bonus. Především jde o kvalitu života.

Omlouváme se, že jsme se v kavárně našeho hudebně orientovaného spolku vrhli hned na tvoji práci, ale jak je všeobecně známo, nejen písní živ jest člověk, ale také prací, a protože tvojí profesí je péče o zdravou výživu, proto toho trochu zneužíváme. Není žádným tajemstvím, že se někteří členové našeho sboru zamysleli nad svojí postavou a hubnutí řeší pomocí diety, kterou přinesl do našeho sboru Láďa Matoušek. Tuto dietu lze nalézt na internetu pod názvem: „Dukanova dieta.“ Je také prokazatelné, že se pomocí této diety daří úspěšně hubnout. A tito členové vidí sami na sobě výsledky. Ty jsi ale měla proti této dietě výhrady, můžeš říci proč?

Marcela: Nemám ráda slovo dieta, protože každá dieta je určité omezování a Dukanova dieta

spočívá ve výrazném omezení sacharidů, které jsou jednou z hlavních skupin potravin, nezbytné hlavně pro vytváření energie. Rychlé úbytky váhy mohou organismus vyčerpat. Viděla jsem ve své praxi klienty, kteří si takovým omezováním poškodili funkci štítné žlázy, vrátilo se jim onkologické onemocnění, byli unavení a neprospívali a s tím nemohu souhlasit. Jak jsi sám řekl, kvalitní stravování není o omezování nebo snad

hladu. Naopak, úspěch vidím v tom nastavit režim tak, jak to tělo potřebuje - neomezovat příjem hlavních složek jídel, a to ani na přechodnou dobu.

Vlastně ani my nemáme rádi slovo dieta, to nám mluvíš z duše. My to zde používáme jako jakýsi „terminus technicus“, aby byla zachována vazba na veřejné informace uváděné v knihách nebo na internetu, pod kterými lze nalézt více podrobností k této problematice. Omlouváme se tedy, že u pojmu „Dukanova dieta“ nadále zůstáváme. Nám je totiž sympatická hned z několika důvodů. Tedy především, že u toho netrpíš hlady. To si myslím je důležitý předpoklad k tomu, aby člověk normálně fungoval a nekoukal, kdy už to trápení skončí, protože to není žádné trápení. A potom tam je ještě jeden pro nás důležitý bod, že tě nikdo nenutí nakupovat nějaké speciální hubnoucí koktejly, či jiné potravinové doplňky. Jak je to s vaší péčí o zdravou výživu? Obejde se váš klient bez těchto doplňků? Nebo je vidíš jako nutnost?

Marcela: Koktejly místo jídla považuji za důležité, pokud člověk nemůže normálně přijímat potravu, například po úrazech nebo zákrocích, kdy se pevná strava přijímat nedá. V režimu nočních směn, pokud normální jídlo nezabezpečí dostatek energie, můžeme přijmout koktejl pro dovyživení buněk. V ostatních případech je na místě normálně a dobře se najíst! Ty jsi měl ale jistě na mysli nějaké zázračné koktejly zaručující beze změny stravování vyřešit problémy s váhou? Ti, kdo si nějaké vyzkoušeli, zjistili, že to není změna trvalá. Takové ve Světě zdraví nenabízíme. Klient u nás může (nemusí) využít doplňky, je to zcela na jeho rozhodnutí. Naše doplňky jsou, jako když si jdeš koupit vitamíny do lékárny a jsou lékařskou radou namíchány v silnějších koncentracích a tak, aby pokryly více problémů komplexně a navzájem se nerušily. Kdybych měla zajít do podrobností, jde o čištění těla - něco jako generální úklid, který bychom si měli každý jednou ročně dopřát - dovýživu a pomoc při konkrétních problémech, které klient má (únava, špatné spaní, alergie, trávící problémy, vysoký cholesterol, vysoký krevní tlak, bolesti kloubů, otoky nohou, křečové žíly atd.) a zrychlení metabolismu tuků. Naše doplňky jsou vlastně silné přírodní koncentráty z bylin, ovoce a zeleniny, tedy žádná chemie. Klientům nic nenutím, a když vím, co mu pomůže, samozřejmě mu to doporučím. Je to případ od případu.

Pokud bys měla někoho pozvat k vám do Vaší poradny Svět zdraví, koho bys pozvala? Co bys mu nabídla?

Marcela: Pozvala bych všechny, kdo mají nějaké zdravotní problémy, nebo jsou nepřiměřeně unavení, nebo jsou nespokojeni s váhou, nebo jen chtějí zdravě žít a nemají ucelené informace. Mohou přijít na vyšetření a podle výsledků se domluvíme, co je dál potřeba udělat. Někomu stačí jen doporučení, někdo potřebuje systematickou pomoc. Možným řešením může být naše metoda, která odhalí příčinu problému, dále pak vytvoření individuálního plánu, monitoring výsledků, atd.

Tvoje argumenty i nabídka zní přesvědčivě, myslím, že kdybychom mluvili o zdravé výživě ještě chvíli, zajdu k vám do poradny. Pojďme ale ke zpívání. Patříš k nepostradatelným členům sboru. Pokud se hledá někdo na sólo a má to být sázka na jistotu, pak jsi to ty. Můžeš nám prozradit, kdy jsi začala zpívat? Máš nějaké vzpomínky na svá dětská vystoupení?

Marcela: Začala jsem zpívat asi tak nějak přirozeně napodobováním dospělých. Co si pamatuji, zpívala mi babička a povídala všelijaké říkanky, příběhy a pohádky. Děda se po práci procházel kolem domu a pískal si nebo zpíval nebo hrál na foukací harmoniku, on pocházel ze Slovenska a zpíval opravdu nádherně. Můj otec hrával na kytaru u táboráků a působil v nějaké místní kapele. Maminka také zpívala a hrála na kytaru, i když po mém narození na to hraní už neměla tolik času. Měla jsem ráda pěkné melodie i texty, stačilo mi 3x slyšet písničku a uměla jsem ji zazpívat. V první třídě jsem se zamilovala do Karla Gotta a jeho písničky Kávu si osladím a zpívala jsem ji za jednu korunu na každé návštěvě u příbuzných, to byla má první placená vystoupení.

Na ZŠ jsem chodila do sboru, který tam vedla paní učitelka Štanclová, předváděla mně i mimo běžná vystoupení jak vycvičeného medvídka i před mou třídou v hodinách hudební výchovy. Žádné noty ani texty jsme tenkrát neměli, všechno bylo zpaměti.

Možná, že tady mě ta kytara chytla a už mě nepustila

A co hudební škola? Chodila jsi tam zpívat nebo ses věnovala nějakému nástroji?

Marcela: Sama jsem se učila hrát na malý xylofon, skládala jsem si i melodie a na flétničku, kterou jsem jednou dostala k Vánocům. Ve třetí třídě jsem se chtěla naučit hrát na kytaru, a protože doma o tom nechtěli ani slyšet, šla jsem se sama do hudební školy přihlásit. První dveře, ve kterých se vyučovala kytara, mi otevřel pan učitel Kolbert, který s námi nyní zpívá ve sboru. Vyzkoušel mě z rytmu, něco jsem mu zazpívala a dal mi k vyplnění přihlášku, pak ale chtěl asi 30 nebo 50 korun na zápisné a ty já neměla. První jsem poprosila babičku, která si nejdřív myslela, že to mám na nanuky, a dala mi ty peníze, já ale přiznala, že toužím chodit do té hudebky a babička se omlouvala, že když rodiče nechtějí, že nepůjde proti nim. To bylo velké zklamání, ale táta doma nechtěl ani slyšet, že mě prý těch pár akordů taky naučí. A naučil. Já pak tajně brala tátovu kytaru ven (to se nesmělo) a za garážemi jsem hrála Kryla, ještě dnes potkávám kamarády z té doby, kteří mi připomínají, že jsem je učila hrát na kytaru, což já už ani nepamatuji, ale pro ně to byl velký zážitek, jak se mi po čase někteří svěřili.

Marcela, kytara a čas malin nezralých

Tím se tedy vysvětlilo, proč jsi na svém facebookovém profilu vyfocená s kytarou. Tam je vidět, že na ni opravdu hraješ. Ta kytara tam ale jistě není ta, kterou jsi nosila za garáž, tam je novější model?

Marcela: Je to tak, kytara na obrázku, tu jsem si koupila z první výplaty. Dnes mám elektrickou kytaru, kterou jsem si pořídila do kapely, ve které jsem před lety působila, kde kytarista nechtěl hrát v mých skladbách nějaké složitější akordy, a tak jsem k tomu byla vlastně donucena.

Účastnila ses společně s několika dalšími našimi členy několika letních pěveckých workshopů „Bohemia Cantat v Liberci.“ Jak ses o těchto akcích dozvěděla a jak to tam probíhá? Jaká je tam atmosféra?

Marcela: O těchto akcích jsem se dozvěděla od kolegyně tady v našem sboru. Helena Slavíková se také před několika lety účastnila a moc se jí to líbilo. Domluvilo se nás pět a jeli jsme a bylo to moc fajn. Užili jsme spoustu legrace a od té doby se účastním každý rok. V Liberci je vždy úžasná atmosféra. Jsou tam lidičky přesně mé krevní skupiny, ochotní zpívat naplno, ať je to

na zkoušce nebo na vystoupení anebo večer v nějaké té hospůdce. Festivalu

„Bohemka“ se účastní několik stovek zpěváků - kolem 400-600 lidí z Čech i zahraničí, natěšených na zpívání a společnou práci, ale také zábavu. Workshop trvá 4 dny a vždy tam úplně zapomenu na veškeré starosti a problémy.
Z Liberecké „Bohemky“ mám dnes spoustu přátel, se kterými se znovu každý rok moc rádi setkáváme. V ateliérech žánrově rozdělených působí výborní dirigenti, kteří z vás dostanou to nejlepší, co ve vás je. Je to tvrdá práce, která střídá legraci, takže vás to úplně pohltí, naučíte se nové techniky, jak se ve zpěvu zlepšovat. Jak o tom tak mluvím, už se začínám těšit na další „Bohemku“ 2017.

Pojeďte to také vyzkoušet! Bylo nás pět na Bohemia

Cantat 2011

Některé písničky z těchto setkání jste dokonce přinesli do našeho sboru, které to jsou?

Marcela: Jsou to například skladby Lékořice a Every breath you take..

Měla jsi příležitost bavit se s členy jiných pěveckých sborů, jak to funguje u nich? Myslíme, jak často zkouší, jak probíhá zkouška, jak to mají s koncerty, kde zpívají a tak? Jestli by z jejich kuchyně nebylo třeba dobré něco opsat?

Marcela: Zpěváci, se kterými se setkávám, mají také jako my zkoušky jednou nebo dvakrát do týdne a většinou se učí více sami doma a na zkouškách se jen secvičují. Umožňuje jim to pak

Se skupinou „The art of inside out“ Trutnov-Uffo – Vánoce 2015

zpívat náročnější skladby. Pokud můžu, tak se snažím něco z jejich kuchyně opsat, ale ne vždy je čas a možnosti takové věci nacvičit.

Kromě zpívání v našem sboru zpíváš také s kapelou „The art of inside out.“ Loni o Vánocích jsme měli dokonce společné vystoupení u nás v Uffu. Můžeš nám něco prozradit o vaši práci? Jak často se vám daří realizovat koncerty a tak?

Marcela: Zpívám nyní se dvěma kapelami. Repertoár kapely The art of inside out jste slyšeli, hrajeme např. na Trutnovském hudebním létě u Uffa, v klubu Kabinet, na Webrovka-festu, v Academy Clubu v Hradci Králové a působím ještě v kapele Taurus, se kterou hrajeme na zábavách, plesech, svatbách atd. Hraní máme někdy i 3x v měsíci. Mezi vystoupeními se dělají nové projekty, takže práce je spousty. Z našeho loňského vystoupení v Uffu připravujeme CD s možností zhlédnutí celého vystoupení nebo zvlášť kapely, sboru, budou tam formou bonusů rozhovory o vzniku toho projektu.

Už se na to CD těšíme a rádi přispějeme svojí vzpomínkou na přípravu tohoto společného koncertu.

Jednou jsme byli s naší dcerou v jednom kostele kdesi v Německu. Byli jsme tam s manželkou a dcerou sami a dcera začala do toho prázdného kostela zpívat. Vlastně takový malý koncert pro dva lidi. Bylo to moc pěkné. Neuspořádala sis někdy taky takový minikoncert? Věříme, že v tvém podání by lidi kolem potěšil.

Marcela: Jé, to mi bereš z úst, přiznám se, dělám to celkem často, kdekoliv potkám nějaký svatostánek, vejdu dovnitř a alespoň chvilku tam zpívám. Kvůli té velkolepé akustice se nikdy neudržím. Můj přítel měl zpočátku malinké obavy, ale už si na to zvykl a ochotně chodí se mnou. Zpívala jsem v létě v zámečku Humprecht, vlastně jen tak při prohlídce jsem si dovolila - prý jsem první, kdo tam zpíval dobrovolně. O akustice tohoto loveckého zámečku vím už delší dobu, je tam oválný vysoký sál, který zesiluje a nese tón až neuvěřitelně.

Dříve než přijdou vánoce 2015“ Společný koncert „Chorea Corcontica“

se skupinou „The art of inside out.“ Marcela sólo

Ráda bych tam udělala nějaký projekt, pokud bude štěstí přát.

Nevíme, koho máš v hledáčku pro obsazení do projektu „Humprecht.“ Napadlo mě to také. Měl jsem takovou představu společného výletu členů našeho sboru na Humprecht a tam bychom se celkem nenápadně přimíchali mezi turisty, pochopitelně po zakoupení lístků. Vím, že tam v onom kruhovém sále průvodci vyzývají turisty, aby si zkusili zazpívat. To by byla ta naše utajená příležitost, že bychom tam nějakou pěkně nacvičenou písničku střihli. Nebo by byl také pěkný výlet do Adršpachu a tam mezi skalami …

„Teď ale, Marcelo, odskočím k jedné otázce, která nesouvisí vůbec s ničím, o čem si tu povídáme. Ty máš před svým příjmením dvě jména, Marcela Karolína. Jak jsi k těmto dvěma jménům přišla?

Marcela: Na to se mě ptá hodně lidí. V naší rodině má snad každý dvě jména nebo se jména mění podle potřeby. Mému otci celý život říkají Milane a v občance má Ludevít. Vysvětlení: babička chtěla mít Milánka a dědeček chtěl, aby se syn jmenoval po otci, navíc to ještě na matrice zmotali, místo (slovensky) Ludovít napsali (počeštěně) Ludevít a dědeček je přitom Ludvík. Já byla jako malá Růženka - asi kvůli mé preferenci růžové barvy. Pak jsem se dozvěděla, že se vlastně jmenuju úplně jinak - přikládám to tomu, že jsme taková zvláštní rodina.

Jaký byl ten letošní rok z pohledu zahradníka? Co všechno jsi vypěstovala? A jakou máš vlastně zahrádku? Myslím, že nyní v prosinci bychom mohli provést zahradní uzávěrku, letos už asi nic nevypěstuješ.

Marcela: Zahrádku mám na jižním svahu velkou cca 1500m2, mám tam i kousek lesa a chatu. Ráda tam relaxuju a odpočívám. Pěstuju ovoce, zeleninu, bylinky, asi jako každý - rajčata, česnek, dýně, papriky, okurky, ačokčy (kříženec okurky a papriky), cukety, hrozny, jahody normální i lesní, maliny bílé a červené, angrešty, černý a bílý rybíz, borůvky kanadské, muchovníky, třešně, švestky,

blumy, špendlíky, višně, pažitku, petrželku, kopr, levanduli, mátu, meduňku, rozmarýn, šalvěj, routu, dobromysl a mnoho keřů a stromů. Letošní rok byl slunný a bylo hodně úrody. Nejraději mám jen tak se projít po zahradě a jíst to, co právě utrhnu. Přijďte taky ochutnat .

Když si tak prohlížíme fotografie tvé zahrádky, moc se nám líbí, snad nejvíce, ta romantická terasa, sluníčko a příroda. Úplně si to představuji. Bedřich Smetana na letním bytě, sedí u toho stolku a jen tak mimochodem, okouzlen tou nádherou, kreslí malé černé kuličky s praporky kamsi mezi pět linek. Potom sedne ke klavíru a je to taková krása, že se nám chce brečet.

Nepřepadají tě tam někdy v prostředí také umělecké představy, Jarní terasa které svěříš papíru?

Marcela: Představy mě přepadají nejen na zahradě, to mi asi přály sudičky, abych se pustila do každé hlouposti, která mi bleskne hlavou. A ono to celkem vychází. Zahrada je moje útočiště, tam se učím, píšu, přemýšlím, medituju, pozoruju les, zvířata, jak co roste, je to pro mě ráj, kde zapomenu na starosti a nesnáze. Přeju každému člověku mít možnost takového odpočinku.

Jsi, Marcelo, hodně činorodá, a to v nejrůznějších oblastech. Podle nabídky tvých výrobků

na „Fléru“ (internetové tržiště pro rukodělné výrobky) se realizuješ hned v několika technikách. Práce s textilem je pro ženy celkem přirozený materiál, vidíme ale také šperky. Absolvovala jsi nějaké kurzy pro tuto tvořivost? Ve které technice se realizuješ nejraději?

Souprava šperků

Marcela: Postupy práce si tvořím z části sama a navštěvuji tvořivou dílnu, kde se scházím s ostatními „kreativkami“, vymýšlíme náplň tvoření a vzájemně se učíme techniky. Co mám nejraději? Maluju i natírám, renovuji staré věci: židle, skříně, šicí stroje a dělám z nich nábytek, který používáme.

Dóza na kávu a čaj

Prodávám nový nábytek a vyměňuji ho za starý, natřený a mám z toho radost. Líbí se mi Vintage a námořnický styl. Pak taky ráda šiju: patchworkové deky, kabelky, tašky… Vytvářet cokoliv mě uspokojuje.

Patchvorková deka

Na závěr nám pověz, kdy jsi přišla do našeho sboru a kdo tě přivedl.

Marcela: Ve sboru zpívám od roku 2008. Nepřivedl mě nikdo, sháněla jsem informace v hudební škole, kde učí Eva Slaninová, ptala jsem se také Jitky Lábusové, kde že to vlastně zpívá, a ono se to nějak sešlo. Zpívala jsem tenkrát v jedné kapele a potřebovala jsem trochu trénovat hlas, takže do Chorey jsem se šla zdokonalovat.

Marcelo, děkujeme za povídání

S Marcelou Karolínou Maixnerovou, členkou sboru Chorea Corcontica, si povídali

Štěpán a Jan Vojáčkovi

Jarní koncert v Síni Bohuslava Martinů Trutnov 2015

Marcela Kaolína Maixnerová, první řada, pátá z leva

(modrý šátek)

P. S. Tak ať ti to zpívá, na zahrádce roste a ať jsme národem zdravých lidí, ani tlustých, ani příliš hubených a podvyživených. Prostě kluci jak mají být a holky k nakousnutí.

Jenda, Štěpán