Hovory nehudební aneb Vasův běh 2022

Povídání s Františkem Pechkem o Vasově běhu
březen 2022

Možná se někteří budou divit s kým a o čem si dnes, v naší převážně pěvecky orientované kavárně budeme povídat. Možná někteří budou čekat na rozuzlení té hádanky jak spolu souvisí běhání a zpívání. Abychom nebyli příliš tajemni můžeme na položenou otázku odpovědět hned na začátku. I když po pravdě odpovědi bychom mohli dát hned dvě. Ta naše první odpověď by mohla znít celkem jednoduše. Vůbec nijak to nesouvisí s našim zpíváním. A ta druhá odpověď?

Dříve než se o ni pokusíme, tak bychom chtěli odpovědět na tu úplně první zde položenou otázku, s kým a o čem si budeme povídat. Budeme si povídat s inženýrem Františkem Pechkem, mezi trutnovskými běžci dálkových tratí a maratonů velmi dobře známou osobností, neboť se tomuto sportu věnuje celý život. Posledních třicet let běhá převážně za Maratonstav Úpice. Františkovi se také podařilo nadchnout a získat pro tento sport svého syna Petra, který už dávno překonal všechny zaběhnuté rekordy svého tatínka. Kdo sleduje tento sport tak ví, že Petra Pechka jsme mohli vidět sedmkrát na stupních vítězů při Pražském maratonu. Třikrát získal titul Mistr ČR v maratonu, třikrát vícemistra ČR v maratonu. My si ale budeme povídat s jeho tatínkem, iženýrem Františkem Pechkem a budeme si povídat o Vasově běhu.

Věříme, že je málo těch, kteří nevědí o jaký závod jde, a tak jenom pro úplnost si můžeme říci, že Vasův běh se běhá ve Švédsku a je to zimní záležitost, běh na lyžích. Pro představu můžeme říci, že je to něco jako naše Jizerská padesátka. Ovšem účastníků je více a trať je delší. Vasův běh má také daleko delší tradici, je to nejslavnější běžecký závod na světě. Letošní ročník byl jubilejní, Na pomyslném narozeninovém dortu tohoto běhu hořelo tento rok sto svíček. Tak starý je to závod. Z wikipedie si můžeme přečíst že závod se běží na památku útěku švédského šlechtice, budoucího krále Gustava Vasy před dánským králem Kristiánem II. Dánským v roce 1520. První ročník závodu se uskutečnil 19. března 1922. Na startu tenkrát byla zhruba stovka lyžařů. Letošního stého ročníku, který se běžel 6.3.2022 se v hlavním závodu účastnilo na šestnáct tisíc běžců. Délka trati této hlavní kategorie je devadesát kilometrů. Celkový počet účastníků ve všech kategoriích, do kterých byl závod rozdělen, bylo letos padesát tisíc.

A teď zpátky k onomu rozjímání, jak souvisí běh s naším zpíváním. Zdá se nám, že jako jsme my zapáleni pro to naše zpívání, tak je František Pechek zapálený pro svůj běh a myslíme, že to je moc pěkné a prospěšné, mít v životě vedle práce něco co vám dělá radost. Ta radost je o to větší, čím větší úsilí do toho musíte vkládat. No a potom se nám zdá, že nás v tom zpívání nějak přibrzdila pandemie covidu. Bylo by dobré se znovu pořádně rozběhnout, tak to pojďme zkusit velkým běžeckým závodem.

Vítáme tě Františku v naší internetové kavárně, snad se na nás nebudeš zlobit, co jsme na tebe prozradili. Víme o tobě, že letošní ročník Vasova běhu nebyl tvůj první, tak nám pověz kolikrát si již tento závod běžel a kdy to bylo poprvé?

František: Vasův běh jsem letos běžel po páté. Když jsem byl s bratrem Pavlem na vysoké škole a běhali za VŠZ Praha na lyžích, tak jsme se seznámili s Vladimírem Wagnerem, který nám líčil zážitky z Vasova běhu, kterému se u nás jinak neřekne než Vasák, a já jsem zatoužil se tohoto běhu zúčastnit, ale ta vzdálenost budila ve mně respekt. A již jsem nevěřil, že Vasák někdy poběžím. A potom se ho můj druhý bratr Vladimír zúčastnil, a v prosinci 2016 mi oznámil, že mi může zajistit číslo na Vasák 2017 a můžeme jet spolu. To byla výhra a můj již téměř odepsaný sen se mohl uskutečnit. Startoval jsem ze 6. vlny startovního pole, které má celkem 10. vln. Před startem je neopakovatelná atmosféra. Před osmou hodinou se poslední účastníci staví na start, pak vše ztichne a nekonečný „had“ běžců vyrazí vpřed zdolat těch 90 km.

Už se rozednívá, je třeba poslat věci na převlečení v cíli a připravit se na start

Říkáš ztichne. Celý ten šestnáctitisícový dav ztichne? To dá někdo nějaký povel, nebo závodníci sledují hodinky a čekají až někdo vystřelí, nebo jak to je?

František: Závodníci očekávají výstřel z pušky a hlasatel se odmlčí a také čeká. Potom se na pokyn startéra zvedne startovní brána. Letos se nestřílelo, střílí se jinde. Pouze se zvedla startovací brána a závodníci vyrazili. Ještě předtím se smotají pásky, které oddělují jednotlivé startovní vlny a celé startovní pole se spojí v jeden celek a je úplné ticho. Každý čeká na pohyb závodníků před sebou, jsou slyšet jenom lyže, nic víc jenom ty lyže. Popojíždí se, trhaně zrychluje a vzápětí brzdí. Závodníci nesmějí vyjíždět mimo stopu až po startovní čáru. Občas dochází ke kolizím, někdo zlomí hůlku a snaží se dostat k okraji startovního pole, aby mu podali náhradní. Na startu je padesát stop a to se nemění až ke sjezdovce, kde stopy přes silnici nejsou a tam nastává tlačenice. Závodníci těsně vedle sebe stoupají sjezdovkou vzhůru.

Z Trutnova se tento rok zúčastnila celá řada běžců či běžkyň. Víš o nich?

František: Z Trutnova pravidelně organizuje zájezd na Vasák Lesnická škola, ale já jezdím s bratrem. Jezdíme společně s Karlem Růžičkou, který organizuje zájezdy na závody „Visma ski clasics“. Letos běžela Vasák Eva Vrabcová Nývltová a vedla si velmi dobře v elitě dojela na 24. místě a byla třetí nejúspěšnější běžkyní z Čech.

To je bratr před startem, a za ním bude stát čelo startovního pole

Jak brzo před datem závodu se člověk musí přihlásit, aby byl zařazen na startovní listinu a kolik bychom si měli našetřit, abychom se takového podniku mohli zúčastnit.

František: Do měsíce po skončení ročníku, pořadatel otevře přihlášky na další ročník. Kapacita závodu 16 000 účastníků je vyprodaná během hodin maximálně několika dnů. Je jednoduší číslo si zajistit u nějaké cestovky, které zajišťují zájezdy na tyto závody. Startovní číslo stojí kolem 5 000,- Kč, doprava autobusem a ubytování cca 8 000,- Kč. Ubytování je ve srubech nebo v kempu, kde je kuchyňka. Vždy je možnost si dokoupit potraviny na místě.

Ták lyžičky moje, tady na mě počkejte za chvíli již pojedete.

Jak si se do Švédska dopravil a jaká byla cesta?

František: Já jsem letos letěl (bylo nás 12) letadlem z Prahy přes Frankfurt do Stokholmu a odtud autem do Falunu a dál k Söllenu na start. Letenka a půjčení auta zájezd prodražilo asi o 5 000,- Kč. Stejnou cestou jsme se i vraceli. Leteckou přepravu využilo více Čechů a tak jsme se v letadle setkali se závodníky ze Šumavy a dalších částí Česka. Člověk ale na těch cestách zažije i nezávodní zážitky, někdy příjemné, či úsměvné, někdy spíš nepříjemné, jako při přistání v Praze. Už jsme se chystali na výstup z letadla a najednou se mezi cestujícími v uličce začala rychle pohybovat mladá paní, otevírala skříňky pro zavazadla a stále něco anglicky mluvila celá zděšená. Potom pomocí signalizace volala na letušky. Nevěděli jsme co se děje. Nakonec česky oznámila, že jí asi někdo ukradl batoh se třemi počítači, podezřívala snad celé letadlo. Bratr se ji zeptal, jakou měl ten batoh barvu. „Černou“ odpověděla. Tak ho vytáhl z pod sedadla souseda, kam ho dal stevard při zavírání skříněk na zavazadla, aby šla skříňka zavřít a upozorňoval ji na to, kam batoh dává. Ani ji nenapadlo, aby něco na omluvu řekla. Jenom se po nás dívala, jako by chyba byla na naší straně, že jsme ji to neřekli dříve.

Závodníci připraveni ve startovacích vlnách

Nechceme se dotknout tvého zralého věku veterána, ale do jakých kategorií je závod rozdělen a jakou kategorii si letos běžel ty?

František: Kategorie závodu jsou po pěti letech dle ročníku narození. Já s bráchou jme byli v kategorii M 65 +.

Řekl si, že ten letošní ročník byl tvůj pátý. Změnilo se na tomto závodu něco za ty roky co ho znáš. Máme na mysli, jestli se běhá stále po stejné trati, jestli se změnil běžecký styl, nebo jestli způsob startu a postavení závodníků na startu je stále stejné a tak?

František: Závod se nezměnil, občerstvovací stanice a start jsou stejné. Každý rok jsou, ale jiné sněhové a povětrnostní podmínky a ty činí závod neopakovatelným. V roce 2020 bylo málo sněhu na jezírkách bylo problém udělat stopu, trať byla ledovatá a tvrdá, často museli pořadatelé sníh navážet, ale ze soboty na neděli začalo padat a podmínky se zlepšily a závod proběhl v pohodě, i když se jelo pomaleji. V roce 2019 chumelilo a foukal vítr na trati se vytvářely vláčky závodníků, které se nedaly předjet, jelikož mimo vyjetou stopu byl sníh hodně pomalý. Jindy bylo teplo a jezírka nebyla zamrzlá a muselo se jezdit okolo, tím se závod prodloužil na cca 96 km.

Vasaloppet – 6.3.2022 závodníci stoupají sjezdovkou

Devadesát kilometrů, to je pro nás neběžce nepředstavitelná dálka, to tě cestou může potkat hned několik krizí. Můžeš nám trochu popsat jak si ten vlastní běh vůbec prožíval, co jsi na té dlouhé trati zažil a jak ti bylo?

František: Letos bylo stabilní počasí, ráno jasno, mráz a potom na sluníčku nad nulou, ve stínu zůstával sníh zmrzlý. To byl předpoklad, že závod bude rychlý. Ráno na startu bylo -15 °C, celkem kosa, ale po půl osmé vysvitlo sluníčko a teplota stoupla na – 5°C, takže pohoda. Po startu jsem se vyhnul několika karambolům (zlomené hůlky, pády atd.) a celkem v poklidu vystoupal sjezdovku. Na rovinách a ve sjezdech jsem se držel se závodníky okolo sebe nebo předjížděl, ve stoupáních to bylo naopak. Před Evertsbergem na půlce trati jsem pociťoval únavu, ale po občerstvení, borůvková polévka, koblížek a bujon, jsem se opět cítil dobře. Do cíle je trať převážně z kopce a na Oxberg, další občerstvení, je několik dlouhých sjezdů. Na tom posledním sjezdu jsem v zatáčce spadnul a rozplácl jsem se přes celou trať, rychle jsem se snažil zvednout, ale sbíral jsem se pomalu. Mezitím mě míjeli jiní závodníci, někteří také spadli, ale rychle se zvedli a pokračovali dál. Já jsem potřeboval srovnat lyže a zvednout se, když jsem byl již přichystaný se zvedat, tak přijel závodník a přerazil mi hůlku vejpůl, když se dostala mezi jeho nohy. Zatrnulo mi, jestli se mu něco nestalo, ale pokračoval dál, a tak jsem si oddechl, ale vzápětí jsem si uvědomil, že mám problém pokračovat v závodu. „Snad mi někdo pomůže, musím jet dál“, blesklo mi hlavou, a pokračoval jsem s jednou hůlkou. Minul jsem několik skupin diváků, ukazoval zlomenou hůlku a nic. Až potom diváci zareagovali a podali mi dvě hůlky různé velikosti, vzal jsem si delší a zase mi bylo „veselejc“, závod mohu dokončit. V Oxbergu, jsem v servisu vyměnil dlouhou hůlku za optimální velikost a závod dojel. Z pádu jsem se vzpamatoval a po kávě na poslední občerstvovačce v Edrisu zase závodil.

A jak ti bylo v cíli? Jaké bylo tvoje umístění?

František: V cíli jsem měl velkou radost z dokončeného závodu. V celkovém pořadí jsem byl v cíli 3 608, a z mužů 3409 s časem 6:22:39, bratr dojel v mužích 2 234 v čase 5:44:05. Oba jsme zajeli Vasák v nejrychlejším čase, který jsme kdy jeli. Vyhrál Nor Andreas Nygaard a z žen vyhrála Astrid Slindová.

Co víš o umístění dalších lidí kolem tebe?

František: Čechů dojelo do cíle celkem 324, z toho 295 mužů a 29 žen. Nejlepší z Čechů byl na 17. místě Jiří Pliska, 27. Stanislav Řezáč a v ženách 13. Karolína Grohová, 17. Schützová a 24. Vrabcová Nývltová. V naší kategorii 65+ byl 2. Josef Vejnar, bratr 25. a já 58. V kategorii 70 + byl Jan Voldřich ze Šumavy na desátém místě, atd…

Na občerstvovacích stanicích jsou časové kontroly, které nekompromisně stahují závodníky z tratě a do cíle se dostanou autobusem. Závodníci, kteří projedou časovým limitem v Eldrisu, (9km před cílem) nechají dojet do cíle, trať je po stranách osvětlená. Ti potom „bojují“ o to kdo bude poslední a získá vavřínový věnec.

Koho to zajímá podrobněji, může se podívat na internet:: https://www.vasaloppet.se

Ještě jsme se tě nezeptali na ten cvrkot okolo závodu. Jaké bylo ubytování a jak je to tam se zajištěním jídla a tak. Přeci jenom je to větší shromáždění lidí na jednom místě a místo závodu jistě není žádné velkoměsto, které by bylo na velký počet lidí stavěné. Co by si nám o tom řekl?

František: Spali jsme ve srubu, klíče od srubu se vyzvednou v kanceláři s mapkou, kde se srub nachází. Srubů jsou zde stovky, tak je docela dobrodružství nalézt ten pravý a dostat se k němu, jelikož vjezd ke kolonii srubů bývá chráněn závorou a její dálkové otevření přes telefon byl pro nás trochu problém, pomohl nám soused. Výjezdu ven závora nebránila.

Ráno před závodem se všichni závodníci musí dostavit na start. Přijíždějí auty a autobusy z širokého okolí nebo z cíle. Parkovat musíte tam, kam vás navedou pořadatelé (auta zvlášť, autobusy zvlášť blíž ke startu). Vstup do jednotlivých vln se otvírá v šest hodin ráno. My jsme vstávali před čtvrtou hodinou ranní, protože musíme zabalit všechny věci a uklidit srub. Na start jsme to měli asi dvacet minut jízdy. Na parkovišti jsme byli před půl šestou. Vzali jsme lyže a poklusem ke vstupu do vln (cca1500m), tam již byly fronty, za námi se řadili další účastníci. Dali jsme lyže do stopy, já vpravo, bratr vlevo. Vlevo je delší trať (cca o 200m), vpravo větší tlačenice a pravděpodobnost karambolů. Po uložení lyží jsme zašli na občerstvení (rozdávají kávu, čaj, čokoládu) dali jsme si čokoládu a vydali se zpět k autu připravit se k závodu, něco málo pojíst, napít se, ustrojit se, na toaletu, a potom zpátky na start s věcmi na převlečení po závodu. Stále bylo kolem -15°C, ale již světlo a sluníčko osvětlovalo kopce nad startem (viz foto) a pomalu se koukalo do údolí startu. Rychle jsme dali věci do pytlů (zimní bundu, šusťáky, silné rukavice čepici) a pytle hodili do připravených kontejnerů podle startovních čísel. Sluníčko již svítilo na startovní plochu, tak nám již zima nebyla. Jenom rychle najít lyže a start.
Teď koukám, že jsem se v tom vyprávění dostal zpátky na start, ale tak to chodí. Člověk se po skončeném závodu jenom chvilku oklepe, nabírá nové síly a když zdraví slouží, už se rozhlíží po novém závodu a hledá kdy je start.

Moc ti Františku děkujeme za povídání o tom velkém podniku a přejeme ti zdraví a sílu, aby ti to běhání ještě dlouho vydrželo. A kdyby ti někdy bylo smutno, tak přijď na náš koncert a mi ti tam zazpíváme. A kdyby si věděl o nějakém běžci, kterému to pěkně zpívá, tak ho k nám pošli.

P.S. Nevím jestli jste si toho všimli, té nenápadné zmínky, jak někdo z diváků podal Františkovi běžecké hůlky, když si tu svoji zlámal. Schválně jsem se šel podívat za kolik se dají takové hůlky koupit. Ať se mi znalci sportu nesmějí, já našel cenu cca 1500 Kč. Je to málo, nebo hodně? A jeden z diváků jenom tak, aby pomohl úplně cizímu závodníkovi mu ty hůlky podal. Vlastně mu je daroval. A to je moc pěkné. A stejně pěkné zážitky prožíváme s našimi posluchači při našich vystoupeních, a když doběhneme do cíle našich koncertů, už se musíme učit nové písničky, aby bylo co posluchačům nabídnout, a jsme zase na startu. Tak vidíte, jak je podobné to závodění s tím našim zpíváním.

Za sbor Chorea Corcontica se ptali Štěpán a Jan Vojáčkovi