Mobirise


Povídání se Zdeněk Möglichem, kapelníkem Městské hudby Úpice a aranžérem mnoha písní, které pro náš sbor upravil. 
březen 2019

Mobirise

Ahoj Zdeňku, vítáme tě v naší kavárně. Ty sice nejsi členem našeho sboru, ale pro náš sbor si zaranžoval celou řadu písní, které zpíváme. Přesněji je to již čtrnáct písní. Možná, že každý neví, co si pod pojmem aranžovat píseň má představit. Můžeš nám trochu přiblížit, co dělá takový hudební aranžér?

Zdeněk: Ahoj přátelé! Děkuji za pozvání a přivítání v kavárně!
Pokusím se na první otázku odpovědět co nejjednodušeji. Aranžér si vybere nějakou melodii nebo skladbu a upraví ji pro hudební skupinu, , .

kapelu nebo třeba smíšený sbor. To znamená, že napíše noty pro každý nástroj či hlas se všemi výrazovými prostředky tak, aby to bylo poslouchatelné, aby se provedení líbilo hlavně posluchačům.
A já osobně, třebaže mám při tvorbě představu, jak to bude znít, tak přesto mám takovou určitou trému, dokud to neuslyším doopravdy. Pak jsem třeba spokojen, že se mi to podařilo.

Co je aranžérovi dovoleno a co je mu zapovězeno. Máme na mysli při té úpravě písně, aby se původní autor necítil okraden nebo vykraden? 

Zdeněk: Myslím, že k takové situaci nikdy nedojde. Autor složil píseň, která se stala populární a po létech ji upravím pro nějaké úplně jiné seskupení než originál a ti ji dál hrají nebo zpívají.

Mobirise
Zdeněk Möglich na adventním koncertu v Síni Bohuslava Martinů předává další písně,                                                 které aranžoval pro náš sbor- prosinec 2018

Nevím, jestli se to k nějakému původnímu autorovi vůbec dostane. Snad nějaký posluchač by mohl říct, že je to nějaké jiné nebo horší. Většinou zcela jiné hlavně pokud se jedná o váš sbor.
Odpověď je, že je dovoleno všechno. Já většinou vím, pro koho to píšu, znám hráče, teď už trochu i vaše zpěváky a tak to napíšu tak, aby to každý zvládnul zahrát, zazpívat. A taky aby si každý v té skladbě aspoň trochu přišel na své. Celý svůj hudební život se řídím heslem, že se to musí líbit hlavně lidem. Není potřeba těžko zvladatelných frází, které běžný posluchač prostě ani neocení. Lidi z toho musí mít radost.

Máš nějakou písničku, kterou si aranžoval, a po té ti bylo dopřáno setkat se s původním autorem. Třeba jenom písemně?

Zdeněk: Tak to je právě to, že taková situace nejspíš nenastane. Ale přece jen jednou nastala, ale pouze v rámci naši úpické kapely. Zpěvačka Jana Soukupová si sama skládá písničky a taky složila takový pohádkový duet, nazpívala demo s klavírem a já to pak upravil na náš Vánoční koncert. Dostal jsem od ní pochvalu.

My jsme se s tebou potkali nedávno na zkoušce našeho sboru. Musíme říci, že nás překvapilo, jak promyšlené máš své aranže. Jak si nás třeba v detailu upozorňoval na krátkou osminkovou notu na konci jednoho taktu. Je pravda, že po té co jsme vše opravili podle tvé připomínky, tak to najednou dostalo lepší smysl. Za tou zazpívanou myšlenkou byla najednou tečka, která tam před tím chyběla. Máš při své aranžerské práci taková místa, která považuješ za důležitá a říkáš si, jenom aby to zazpívali tak jak to v těch notách je?

Zdeněk: Ano. Jde o frázování podle stylu hudby a taky jak se ptáš, to může být nějaký pěkný efekt před nástupem další melodie. V kapele se to řeší často v notách čárkami a tečkami nad notami, ale vždy to nakonec musí doladit dirigent či aranžér, který to sboru předvede. Jsou to důležité detaily pro dobrý výsledek.
Na té zkoušce jsem se trochu držel vzadu, vždyť jste ty skladby teprve začínali. Myslím, že než začnou jarní koncerty, tak si udělám vícekrát čas, přijdu na zkoušku a budu se do toho víc motat, aby ty speciální efekty vyzněly. Snad na mne nebudete bručet. Je potřeba myšlenku zdůraznit. Udělat píseň zajímavější, dynamičtější.

Mobirise
                               Zdeněk s taktovkou v ruce aneb dirigenta zepředu viděti…

Zaslechl jsem v jednom pořadu s Hanou a Petrem Ulrychovými jejich vyprávění. Oni se tam svěřili, že při úpravě lidových písní postupují odlišně od svých kolegů z jiných kapel. Že totiž oni na lidovou písničku naroubují nový motiv. Jak je to slyšet třeba v jejich písni Jízda Králů. Vše začíná jakoby lidovou písničkou a po té se to změní v nový nápěv. Zkoušel si někdy také nějakou písničku naroubovat?

Zdeněk: Určitě jsem na nějaké písně a to zejména lidovky použil hlavně zcela jiný rytmus a taky více hlas. A když je řeč o mých oblíbencích Haně a Petrovi, tak jejich skladbu Zvon jsem kdysi upravil do takové „odpichovky“ se sólem trumpet, že by se autor divil. Doufám, že kladně. Hrajeme ji už 13 let a stále.


Mobirise
Zdeněk s Ivetou Aman, představitelkou Mařenky a tvůrčí osobností, která se spolupodílela                              na nastudování a realizaci zpěvohry Prodaná nevěsta

Máš nějakou písničku, kterou jsi napsal sám.

Zdeněk: Prakticky ne, tomu se nevěnuji. Složil jsem jen nějaké znělky a fanfáry k různým slavnostním či sportovním příležitostem. Také hymnu mé úpické školy Na Lánech a za éry bigbítu asi dvě orchestrálky. Ale přeci jednu píseň komplet i s textem jsem napsal, možná znáš, Sonet Chorea Corcontica.
Mobirise
                                                         Bigbeatové začátky - 1965

Ano díky za připomenutí. Tvůj Sonet, nebo vlastně náš Sonet Chorea Corcontica, zpíváme na koncertech jako naši znělku. Takže za ní díky.
Teď ale něco jiného. Vzpomínám na film Amadeus od Miloše Formana. Jistě tam bylo mnoho věci vymyšlených, protože podrobné záznamy nejsou k dispozici. Postava Antonia Salieriho je ve filmu až nespravedlivě ponížena. Vybavuje se mi scéna, kdy Salieri na spinetu přehrává svůj námět. Mozart po té přijde k tomu spinetu a prohlásí, že dál to je jasné a dohraje tu skladbu za Salieriho. Salieri poctivě přizná Mozartovi jeho genialitu a velké nadání. A teď otázka. Je to v těch skladbách a písních tak jasné, že po vyslechnutí jakéhosi kousku je znalci jasno jak se bude melodie dál vyvíjet? Po mém soudu by to mohlo dál pokračovat jakkoliv.

Zdeněk: Tak to si nepamatuji. Nevím, kolik tam toho ten Salieri zahrál. Dalo by se říct, že Géniovi Mozartovi to téma asi stačilo jako nápad a dál to dopracoval. Ale dalo by se taky říct, že původní autor to mohl zavést dál trochu jinam.

Ty jsi již 29 let kapelníkem Městské hudby Úpice. Vaše koncerty jsou bohatě navštěvovány posluchači nejrůznějších věkových kategorií a jsou to opravdu pěkné koncerty. V roce 2015 jste oslavili se svou kapela 125 let od svého založení. Byla založena v roce 1890. V témže roce se v nedalekých Malých Svatoňovicích narodil Karel Čapek, a po té se jejich rodina přestěhovala do Úpice. Pro tento kraj a ne jenom pro něj významný rok. Máte ve svém repertoáru nějakou písničku z té Čapkovy doby.

Zdeněk: Za ty kulaté letopočty, co nám vycházejí, jsem docela rád. Převzal jsem kapelu ve svých 40 letech v roce 1990 na jejím 100. výročí. Dobře se to dál potom počítá.
Na Karla Čapka a celou rodinu jsme tady hrdí, ale skladby z té doby nehrajeme. Možná jsou nějaké ve starém archívu, ale tenkrát to bylo většinou menší obsazení a některé nástroje jiné. Pokud bychom chtěli něco z toho vytáhnout, tak by se to muselo celé upravit. Teď hrajeme moderní skladby a písně.

Mobirise
                                                    Městská Hudba Úpice 2017

Vyslechli jsme tvůj rozhovor na televizi JS. Zaujalo nás, že jsi jako první, kdy ses ujal role kapelníka Městské hudby Úpice, udělal inventuru a pořádek v notách. Považuješ to za důležité? Co si vlastně máme představit pod pojmem udělat pořádek v notách?

Zdeněk: Bylo to moc důležité. Hlavně vyřadit již nevhodné či neúplné sklady a udělat seznam. Rozdělit skladby dle velikosti papíru na skladby do malých desek (většinou polky a valčíky) a do velkých desek, to zase ty koncertní. No a hlavně to očíslování, aby se při koncertech snadno v deskách hledalo. Také se musely některé hlasy rozmnožit, dopsat flétnu, dříve v Úpici nehrála, dopsat chybějící hlasy. Bylo to hodně práce.

Mobirise
                                                                 Městská Hudba Úpice 2009

Musíme ti také Zdeňku pochválit tvůj podíl práce na „Prodance“. Je to po všech stránkách moc pěkná věc. Mimochodem já jsem si nedávno uvědomil, že její premiéra, tedy premiéra té původní Smetanovy „Prodané nevěsty“, byla 30. května 1866. Pro Trutnov to ale byl rok válečný. Kamenná deska zasazená na trutnovském náměstí nese datum 27. Června 1866. Je to datum bitvy Prusko Rakouské války svedené u Trutnova. Válka u Trutnova byla tedy o měsíc později než Premiéra „Prodané nevěsty“. Také Prahu i samotného Smetanu tato válka poznamenala. Přesto je to opera veselá, o to se snažili její původní autoři a vám se to povedlo vrchovatě. Jsou v tom tvém aranžmá takové úpravy, které za dob Smetany ještě nebyly možné, nebo známé?

Zdeněk: Určitě ne, z not by se dalo zahrát vše. Možná nějaký ten takt před nástupem zpěvu je u nás trochu modernější, než by byl tenkrát, to aby pomohl současným zpěvákům.
My jsme s režisérem chtěli zachovat čistotu pana Smetany. Nic jiného, než od něj tam nenajdete. Takže třeba hudební souboj saxofonistka z vesnice a trumpeťák od cirkusu je vlastně variací na Znám jednu dívku. Melodické hledání výběru dívky pro Vaška jsou melodie i jiné než z Prodané nevěsty, ale od Smetany.
Do děkovačky jsem si dovolil vlastní fantazii, rockovou úpravu Proč bychom se netěšili. To jsem netušil, jak celý soubor to přijme s nadšením a jak u toho pak blbnou.
Já na naší „Prodance“ nemám nijak velkou hudební zásluhu. Upravil jsem to na dané nástrojové obsazení dle záznamu divadla Drak. Tu největší zásluhu nese pan Jiří Vyšohlíd z toho divadla, který to vše hudebně upravil pro sborový zpěv, vše vymyslel a zjednodušil.

Mobirise
                       Zdeněk s taktovkou v ruce aneb dirigenta zezadu viděti…

Kde všude už vaše „Prodanka“ zazněla a kam ještě pojede?

Mobirise

Zdeněk: To teď nedokážu vypsat, loňský ferman jsem už smazal. Bylo to asi 30 repríz hlavně po Čechách. Letos už mají naplánováno zatím asi 18 repríz už i s Moravou, hodně jedou na severní Čechy.
S představením navštívili hodně různých i soutěžních přehlídek. Vždy s nějakým oceněním a s diváckým úspěchem absolutně. Mám z toho radost. 

Ale několik zpěváků z Chorei je součástí Prodanky, tak toho asi dost víte sami.

Cestuješ s divadlem, nebo si o tom necháš vyprávět?

Zdeněk: Necestuji. Zažil jsem si premiéru a Úpici a pak jedu jen když je něco nového po technické stránce, aby to dobře dopadlo. Myslím tím ozvučení, ke kterému jsem se od začátku přihlásil ve snaze zvučit pokud možno co nejméně, aby to nebylo přehnané a všude schůdné. Nebo jedu, kdyby Pavel Macek, který to všechno zapojuje a nastavuje, nemohl.

Mobirise
                                  Prodaná nevěsta v nastudování Úpického divadla

Chtěl by si něco vzkázat členům našeho sboru?

Mobirise

Zdeněk: Tak to ano! Nejdříve všem chci říct, že je úžasné, že to dělají, že je to baví, že je to dobrá parta. A také, že to dělají dost dobře! Přeji všem, aby jim to nadšení vydrželo!
Úplně všechny členy ještě neznám ani podle vidění a tak jsem takový potěšený, když se ke mně někdo z nich v Trutnově sám přihlásí nebo se na mne usměje.
Snažím se upravit některé netypické písně pro sbor ve snaze, aby to bylo jiné a zajímavé. Aby když někde vystupujete, tak ať tam máte něco odlišného. No a s tímto jsem měl zpočátku trochu problém, zda zejména ti starší klasici ve sboru, to budou brát a v podstatě mne s tím někam nepošlou. Ale teď už si začínám myslet, že ne. Jste taky takový „hudební šílenci“ jako já, že se ničeho nebojíte a že i ty mé divoké nápady ode mne vezmete.
Važte si Evy, dělá to přesně tak dlouho jako já, rozumí 

Jenom chvíli se tak dívat,                             tomu a je klidná. Přeji vám získávat mladé zpěváky. 
             ať je o čem hrát,                               Hlavně vám přeji víc posluchačů na koncertech
          ať je o čem zpívat. 
               Když bude plný koncertní sál a budou ve sboru vidět  mladí, tak                                                            se taky snáze další mladí přidají.                
                                                                         
                                                                                                          Mnoho zdaru! Mám vás rád! Zdeněk

Zdeňku děkujeme ti moc za tvoje písničky, které by se nestaly našimi, kdybys je nevzal do rukou ty a tvůj tvořivý duch.

Se Zdeněk Möglichem, kapelníkem Městské hudby Úpice a hudebním aranžérem si povídali Štěpán a Jan Vojáčkovi. 

P.S. Jedna malá prosba za nás za tenory. Nepiš, prosíme tě, ty kuličky v našem řádku příliš nad linky, a když, tak jenom maličko. 

                                                                                                         Jenda, Štěpán Vojáčkovi 


Mobirise web maker - Go now